Měl jsem zahradu a roky jsem na ní pěstovat vše, co jenom šlo. Byl jsem přesvědčen, že mám nejenom kvalitnější, ale také levnější plodiny, než v obchodech, nebo na trhu. Lopotil jsem se na zahradě každý den a stále se snažil, aby mé výpěstky byly dokonalé. Až po několika letech jsem vzal tužku a papír a spočítal si, kolik mě zahrádka stojí nejenom času, ale také peněz. V tu chvíli jsem byl v šoku.

Uvaříme brambory a vodu z nich nevylijeme do dřezu, ale do speciálního hrnce, který zde mám pro tento účel připravený. Ne snad proto, že bychom vodou až tak šetřili, ale proto, že mám teorii, která je založena na zajímavé využitelnosti této pro mnohé odpadní vody. Nemusí totiž skončit ve dřezu, jelikož se s ní dá zalévat na zahradě. Opět uvádím, že to nedělám proto, že bych snad chtěl vodou takto netradičně šetřit.

Práce na zahradě mi vždy přišla nudná a úmorná. Neustálá péče o trávník, o rostliny, květiny, ale i o plodiny na záhonech mi ubírali veškerou energii. Vše jsem bral jako nutné zlo. Při jedné takové práci jsem narazil na něco podivného. Nejprve jsem si myslel, že se jedná o kámen nebo jinou tvrdou věc, kterých na naší zahradě bylo víc než dost. Nakonec se ukázalo, že to bylo úplně něco jiného.

Potřeboval jsem řešit vysoký cholesterol a zvolil přírodní cestu. Jenom manželka z toho není příliš nadšená. Můj lékař ale ano, takže s pěstováním, ale hlavně s konzumací rozhodně nepřestanu. I když chápu, že to pro mé okolí může být velmi obtěžující. Jde ale o mé zdraví a myslím si, že je lepší tato metoda, než když bych do sebe pral prášky plné chemie. Ty nechávám až jako úplně poslední možnost, když to nepůjde jinak.

Cukru se říká bílý zabiják a měl by se omezit. Já si myslím pravý opak a používám ho možná více, než je zdrávo. Každý se tomu podivuje, ale když mu ukážu výsledky, dá mi za pravdu. Nutno ale říci, že pokud jde o konzumaci cukru mou osobou, skutečně ho omezuji. Jsem si vědoma, že lidskému tělu škodit může. Zároveň je ale oblast, kde může výrazně prospívat.