Naši zahradní chatku navštívil zloděj, a já hned viděl, co ukradl. Bál jsem se jít tuto krádež nahlásit na policii, aby se mi nesmáli. Myslím si, že by to byla jejich úplně první reakce. A jak je známo, možná by se mě snažili od nahlášení i odradit, jelikož se jim nechce sepisovat protokol. Nakonec jsem si vše nechal skoro jen pro sebe.

Po zážitku z loňského léta přemýšlím, zda se ještě budu na zahradě opalovat. Zjistila jsem totiž, co vždy dělá náš soused. Rozhodně mi to nebylo nijak příjemné. Až letos nastanou teplé sluneční dny, raději budu zavřená doba, jelikož zažívat to stejné co v loňském roce rozhodně nechci. Přitom nedělám nic neobvyklého. Prostě jenom nemáme zahradu plnou záhonů, ale naopak dokonale střiženého trávníku. Ta ten si dám lehátko a na něm začnu vždy chytat bronz.

Byla jsem hrdá na své ekologické zemědělství, ale byla to velká lež. Manžel mi několik let lhal a za mými zády dělal něco, co mu snad nikdy neodpustím. Zahrádku jsme si totiž koupili proto, abychom nemuseli kupovat plodiny plné pesticidů a další chemie, které se válí na pultech obchodů. Rozhodli jsme se, že na pěstování půjdeme ekologicky a nebudeme používat žádnou chemii. Bohužel jsem po mnoha letech zjistila, že jsme dělali pravý opak.

Není nic horšího, než špatný soused. Zvláště pokud s ním sdílíte zahradu, která má jenom nízký, drátěný plot. Kvůli novým sousedům jsem totiž zatrhla výlety na zahradu jak mému muži, tak i našim dětem. Proč? Důvod je zcela jednoduchý. Začnu tím, že sousední pozemek v zahrádkářské kolonii patřil staršímu páru, který se ho rozhodl prodat. Na neštěstí byli kupci úplným opakem. Byl to mladý pár, tak do 25 let.

Když nás soused požádal o odpadky, aby je použil na zahradě, kroutili jsme hlavou. Nyní víme, že byla velká chyba mu je dát. Jeho úroda totiž byla podstatně lepší, než ta naše. Nechtěl ale veškerý odpad z naší domácnosti. Jediné, co ho zajímalo, byly skořápky od vajíček. Měli jsme domácí slepice a tedy i poměrně velký přísun vajec. S tím souvisela i jejich velká konzumace a tedy i značné množství skořápek.

Při zvelebování zahrady jsem v zemi narazil na zvláštní bednu, ve které mě upoutal její obsah. Ihned jsem začal pátrat a dozvěděl se několik šokujících informací. Ale pěkně po pořádku. Vše začalo koupí zahrady v místní zahrádkářské kolonii. Jednalo se o pozemek, který nebyl moc udržovaný a tak bylo třeba pořádně máknout, aby zahrada vypadala k světu. Pustil jsem se do práce a jednoho dne jsem narazil na něco zvláštního.

Květiny své ženě moc často nekupuji. Když jsem to udělal naposledy, bylo to naprosté fiasko. Květina, kterou jsem vybral, podle ženy příšerně páchla. Až se jí udělalo nevolno. Drahá rostlina musela skončit v popelnici. Alespoň vím, že příště mám raději koupit osvědčené růže, tedy klasické řezané květiny, které měla vždy ráda. Já se ale v tu chvíli snažil být originální a koupit něco, co jenom tak nesežene a co je zcela výjimečné.

Jsem vášnivou pěstitelkou čehokoliv, ale tato semínka jsem raději měla nechat být. Mohla jsem kvůli nim skončit i ve vězení, aniž bych to tušila. Dostala jsem se k nim totiž úplně náhodou. Účastnila jsem se narozeninové oslavy, kde jsem při závěrečném úklidu našla papírový sáček s nápisem „seeds“. A jelikož se k nálezu nikdo neměl, rozhodla jsem, že si semínka vezmu, zasadím a budu čekat na to, jaká rostlina vyroste.