„Takhle se správný zahrádkář nechová. Buď o záhony pečujte, nebo je nechte jiným,“ vytkl jsem novým sousedům

Loni se o zahradu nestarali, letos očekávám to stejné. Přitom právě jejich pozemek byl dříve tak krásně opečovávaný. Oni z něho udělali jenom nevzhlednou džungli, kam chodí odpočívat, válet se a popíjet.

Cokoliv nového bývá špatné, o tom jsem se už několikrát přesvědčil. Zvláště, pokud to jsou sousedé. Zvláště, když s těmi stávajícími vycházíte v pohodě, ale s novými začínáte mít problémy od prvního dne. To doufáte, že se zase brzy odstěhují. A bude to nejlepší řešení pro všechny.

Máme s manželkou zahrádku v kolonii už hodně dlouho. Ještě vzpomínám na doby, když jsme ji koupili. Bylo nám tam od té doby, každý rok fajn. Lidé, co tam byli, byli takový ti praví zahrádkáři, víte? Nikdo tam nechodil jen tak, že by se tam flákal. Každý něco dělal, sázel, pěstoval, sekal trávu, zaléval, prostě každý měl ruce od bláta, ale v dobrém. Byla tam pěkná parta, to musím uznat.

Ale loni přišel obrat o sto osmdesát stupňů. Soused, co měl svou zahrádku kousek vedle, svůj pozemek prodal. Už byl starý a práci na svých záhonech nezvládal. A přišli tam ti noví, mladý pár. Já nevím, asi mají jiný představy o zahrádkaření, než my ostatní. Od jara, co se tam objevili, byla nálada v kolonii úplně jiná. Na jejich zahradě se nic neděje. Záhony, co byly předtím plné zeleniny, teď jsou pusté, plné plevele. Stromy, co potřebují stříhat, aby dobře plodily, nejsou prořezané a rostou „jako dříví v lese“. Tráva roste, jak chce, skoro ji nekosí. Kdyby to šlo takhle dál, za chvíli z toho jejich pozemku bude pravá džungle.

Ale to by ještě nebylo to nejhorší. Ti dva, když tam přijdou, tak si lehnou na lehátka a opalují se. Nebo grilují. A když je hezké počasí, uspořádají tam divokou party. A to je pak něco. Přátelé, hudba, smích, alkohol a povyk až do noci. Nechci být ten, co si stěžuje, ale když se ráno jdu podívat, co tam po nich zůstalo, je to vždycky spoušť.

Zahrádkářská kolonie, to by mělo být místo klidu a pohody. Místo, kde si každý užívá svoje malé království země a pěstuje to, co má rád. Ale tohle, to je něco jiného. To není o zahrádkaření. Nejsem člověk, co by chtěl dělat rozbroje. Ale dlouho jsem přemýšlel, jak to s nimi řešit. Říct jim to napřímo? Nakonec jsem to udělal. A měl jsem podporu celého zbytku naší kolonie. „Chováte se jako zvěř, buď se o zahradu starejte, nebo odejděte pryč,“ došlápl jsem si na nové majitele na konci loňské zahrádkářské sezony.

Každý má samozřejmě právo si užívat svůj kus zahrady tak, jak chce, ale měli bychom taky myslet na ostatní, co tam jsou. Kompromis, to je v těchto věcech asi to nejlepší řešení. Ale jak ho najít, když oni se zdají být z jiné planety, co se zahrádkaření týče? No, uvidíme, jak to půjde dál.

Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek