„Rohlík ani chleba vám neprodám, musíte mít objednáno předem,“ zarazila mě prodavačka vesnického krámku
Řeknete si o rohlíky, ale prodavačka vám je neprodá. Proč? Protože jsou prý určené pro někoho jiného. To stejné platí o chlebu a dalším pečivu. Když ho chcete také, musíte si ho objednat. S dostatečným předstihem.
Že někde budu doslova žebrat o to, abych si mohl něco koupit, tedy abych někomu mohl udělat kšeft, to jsem opravdu nečekal. Přesto jsou místa, kde to takto funguje. Pokud to neohlásíte předem, může to dopadnout klidně tak, že si nekoupíte nic. A to je trochu problém, pokud začínáte mít hlad.
Když jsme si s rodinou koupili chatu na venkově, byli jsme nadšení z představy trávení víkendů a prázdnin v klidném prostředí mimo město. Uprostřed přírody, na čerstvém vzduchu. Jedna z věcí, která nás potěšila, byla, že v obci je obchod. Mysleli jsme si, že to bude velké plus, protože nebudeme muset vozit zásoby z domu nebo jezdit do vzdálenějšího města. Vše vypadalo nadějně, než došlo na první zkušenost s vesnickým obchodem.
Naše nadšení vyprchalo, když jsem se poprvé vydal do místního obchodu pro pečivo. Jaké bylo mé překvapení, když mi prodavačka řekla, že mi nic neprodá, protože to nemám objednané. Byl jsem úplně zmatený. Jak je možné, že musím v obchodě objednávat pečivo dopředu? Možná je to na dědinách standard, ale já jsem zvyklý z města na to, že prostě přijdu a koupím. Jediné riziko je, že přijdu pozdě, kdy je vše vyprodáno. Ale tady si musím koupit jen to, co si přesně, předem objednám.
Zkusil jsem si tedy objednat pečivo na další den, na neděli, ale prodavačka se mi vysmála a řekla, že nejbližší den, na který si mohu v sobotu objednat, je až úterý. Na to jsem se pousmál zase já, protože úterý už je pracovní den a to budeme dávno u nás ve městě. Tam, kde obchody fungují bez objednávek.
Já bych snad ještě dokázal pochopit, že si lidí udělají objednávku, pokud toho potřebují více – že třeba plánují rodinnou oslavu a grilování prasete a musí mít několik bochníků. Ale to si ta paní v obchodě nedokáže nacenit a spočítat, kolik toho denně prodá a tolik toho nakoupit? Nikdo po ní nechce deset druhé pečiva. Stačí chleba, rohlík nebo houska. To snad není tak složité.
Tento zážitek mi ukázal, že na venkově jsou věci jiné než ve městě a že si budeme muset zvyknout na různé místní zvyklosti a pravidla. A musím říct, že po téhle zkušenosti si snad radši budu vše vozit z domova, než abych v týdnu do krámku volal, že si v sobotu a v neděli přijdu pro maximálně 8 rohlíků.
Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek
