„Maminko, místo sladkostí mu dejte kousek ovoce. Vaše strava mu neprospívá,“ prosím tchyni, když hlídá syna

Sladké dětem? Jen ve výjimečných případech a v omezeném množství. Doma se to zvládnout dá, ale horší je, když se dítě dostane k prarodičům. To jdou všechny zásady zdravého stravování najednou stranou.

Bojujete se svojí tchyní? Já ne. Já ji mám dokonce ráda. Tedy, pokud si zrovna neusmyslí, že veškerá moje výchova musí jít stranou a hlavní slovo bude mít právě ona. To bych jí nejradši vyměnila za někoho jiného. Proto, že na tohle její chování nejvíce doplácí především náš syn.

Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale mám tchyni, která je skvělá. Vážně, je to báječná žena a miluje svého vnuka, mého syna, nade vše. A on ji zbožňuje. Kdykoliv si ho chce vzít na víkend nebo ho pohlídat, když máme s manželem něco na práci, je to pro ni radost. A taky pro nás velká pomoc. Ale je tam jedno ale…

Můj malý kluk má rád sladké. Které dítě ne? A tchyně to ví a využívá toho. Kdykoli od ní přijde domů, má plnou kapsu bonbonů a historku o tom, jak si pochutnával na babiččiných sušenkách. A já? Já jsem ta zlá, co to musí omezovat.

Stále jí opakuji: „Maminko, prosím, nedávejte mu tolik sladkého.“ Mluvím s ní o cukru, o zubech, o zdravé výživě, ale ona to bere, jak to bere. „Vždyť jsem babička, nech toho, ta musí trochu rozmazlovat,“ směje se, když jí to říkám.

Jednou jsem byla opravdu naštvaná. Syn přišel domů s takovým pupkem od cukru, že nejedl celý večer. Další den to bylo to samé. „To mu už nedávejte!“ říkala jsem jí. „To není zdravé a vy to víte.“ Ale ona jen mávla rukou a řekla, že děti potřebují nějaké to sladké pro radost.

Ale to není radost, když vaše dítě má problém usnout, protože snědlo přes den příliš mnoho cukru nebo když mu cukr v krvi vystřelí nahoru a pak rychle spadne dolů. Je to jako na horské dráze, pro něj i pro nás.

Někdy si myslím, že to dělá naschvál. Že tím chce dokázat, že ona to jako babička ví lépe. Ale já vím, že jen chce být milovaná, chce, aby si ji vnuk spojoval s něčím dobrým, s radostí. Jenže tím, že se mu neustále podbízí cukrem, mu vlastně dělá medvědí službu.

Tak jsem se rozhodla, že příště to řeknu jasněji. „Maminko, mám vás ráda a vážím si všeho, co pro nás děláte, ale musíme to se sladkým nějak vyřešit. Nechci, aby syn měl problémy se zdravím jenom proto, že jste mu neuměla říct ne.“ Doufám, že to tentokrát zabere. A že najdeme způsob, jak našemu malému zajistit radost, aniž bychom ho zahrnovali haldou cukru. Protože zdraví mého syna je pro mě to nejzásadnější. A doufám, že tchyně to jednou pochopí taky.

Zdroj: Autorský text, e-mailový příspěvek