Když se na zahradě začaly objevovat podivné díry, začali jsme se bát. Nikdo ze sousedů je neměl a my pro ně neměli žádné vysvětlení. Bylo to velmi zvláštní, jelikož zahradu máme několik let a nikdy se zde nic podobného neobjevovalo. Samozřejmě čas od času tu bylo nějaké neznámé zvíře, jako ježek nebo krtek. Nikdy jsme se ale nebáli tak, jako po vzniku těchto děr.
Po zážitku z loňského léta přemýšlím, zda se ještě budu na zahradě opalovat. Zjistila jsem totiž, co vždy dělá náš soused. Rozhodně mi to nebylo nijak příjemné. Až letos nastanou teplé sluneční dny, raději budu zavřená doba, jelikož zažívat to stejné co v loňském roce rozhodně nechci. Přitom nedělám nic neobvyklého. Prostě jenom nemáme zahradu plnou záhonů, ale naopak dokonale střiženého trávníku. Ta ten si dám lehátko a na něm začnu vždy chytat bronz.
Není nic horšího, než špatný soused. Zvláště pokud s ním sdílíte zahradu, která má jenom nízký, drátěný plot. Kvůli novým sousedům jsem totiž zatrhla výlety na zahradu jak mému muži, tak i našim dětem. Proč? Důvod je zcela jednoduchý. Začnu tím, že sousední pozemek v zahrádkářské kolonii patřil staršímu páru, který se ho rozhodl prodat. Na neštěstí byli kupci úplným opakem. Byl to mladý pár, tak do 25 let.
Když nás soused požádal o odpadky, aby je použil na zahradě, kroutili jsme hlavou. Nyní víme, že byla velká chyba mu je dát. Jeho úroda totiž byla podstatně lepší, než ta naše. Nechtěl ale veškerý odpad z naší domácnosti. Jediné, co ho zajímalo, byly skořápky od vajíček. Měli jsme domácí slepice a tedy i poměrně velký přísun vajec. S tím souvisela i jejich velká konzumace a tedy i značné množství skořápek.
Jsem vášnivou pěstitelkou čehokoliv, ale tato semínka jsem raději měla nechat být. Mohla jsem kvůli nim skončit i ve vězení, aniž bych to tušila. Dostala jsem se k nim totiž úplně náhodou. Účastnila jsem se narozeninové oslavy, kde jsem při závěrečném úklidu našla papírový sáček s nápisem „seeds“. A jelikož se k nálezu nikdo neměl, rozhodla jsem, že si semínka vezmu, zasadím a budu čekat na to, jaká rostlina vyroste.
Bydlíme v paneláku a tak se možnost vypěstovat si vlastní plodiny omezuje jenom na náš malý balkon. Proto jsme se s manželem rozhodli, že si pronajmeme malou zahrádku, v místní nedaleké zahrádkářské kolonii. Důvodem bylo jak to, že budeme mít kvalitní ovoce, zeleninu a další plodiny, tak i to, že prací na čerstvém vzduchu si můžeme dokonale vyčistit hlavu. Mě sice ta druhá možnost příliš nelákala, raději bych si přečetla knížku, ale manžel byl do zahrádkaření celkem nadšený.