Zapomenutá pohanka se znovu vrací na náš stůl. A je to jenom dobře

Pohanka patřila v 16. století mezi základní suroviny, které se objevovaly na stole našich předků každý den. Postupně se však z jídelníčku vytratila a její velký návrat se konal až koncem 90. let, kdy začala být hojně využívána při bezlepkové dietě. Pochází až z daleké Sibiře, kde se přirozeně vyskytuje. Jejím poznávacím znamením jsou růžové a bílé květy, které tvoří hrozny. Dříve se konzumovala pouze semena, dnes však gurmáni přicházejí na chuť i nati a výhonkům, které se nasušené mohou přidávat do salátů a polévek. Málokdo však ví, že tyto dvě části mohou být toxické, a to kvůli fagopyrinu, který může způsobovat hyperfotosenzitivitu (přecitlivělost na světlo).

Účinky pohanky na organismus

Pohanka obsahuje mnoho minerálních látek, mezi nimi mangan, selen, zinek a měď, které mají pozitivní účinky na nervový a oběhový systém. Dále v ní najdeme vitamíny B1 a B2, niacin, vitamíny E a C, které jsou důležité pro imunitní systém a správnou funkci organismu. Při časté konzumaci dokáže úspěšně snižovat krevní tlak a chránit tepny proti ateroskleróze, a to díky nenasyceným mastným kyselinám – konkrétně kyselině linolové a kyselině linoleové. Pokud často bojujete s opary, určitě uděláte dobře, když pohanku zařadíte do svého jídelníčku, obsahuje totiž aminokyselinu lysin, která je účinná v prevenci aktivizace herpetických virů.

Jak ji správně připravit?

Používá se pouze loupaná (neloupaná jen na čaj a setí), která se zlehka osmahne na pánvi nebo uvaří jako příloha. V obchodech můžeme také narazit na pohankovou mouku která vzniká namletím semínek. Ta je výbornou alternativou pšeničné mouky pro osoby trpící alergií na lepek. Nejčastěji si na pohance pochutnáváme ve formě kaše, buď slané, nebo sladké.

Zdroj: https://www.healthline.com/nutrition/foods/buckwheat