Monika: Pronajali jsme si zahrádku a já byla v šoku, když jsem zjistila, co tam manžel doopravdy chodí dělat

Bydlíme v paneláku a tak se možnost vypěstovat si vlastní plodiny omezuje jenom na náš malý balkon. Proto jsme se s manželem rozhodli, že si pronajmeme malou zahrádku, v místní nedaleké zahrádkářské kolonii. Důvodem bylo jak to, že budeme mít kvalitní ovoce, zeleninu a další plodiny, tak i to, že prací na čerstvém vzduchu si můžeme dokonale vyčistit hlavu. Mě sice ta druhá možnost příliš nelákala, raději bych si přečetla knížku, ale manžel byl do zahrádkaření celkem nadšený.

Začal na zahrádku chodit stále častěji

Začalo to tím, že chodil na zahradu několikrát do týdne, když se mu chtělo. Později to ale bylo každý den a doslova na něm bylo vidět, že ho to těší. Byla jsem ráda, že si našel zálibu, která ho opravdu bavila, jelikož žádný klasický koníček doposud neměl. Já jsem měla chvíli klidu na domácí relax s knihou a on mohl okopávat záhony, a užívat si, jak on říkal, aktivní odpočinek, a vyčistit si tak hlavu.

Pravidelně nosil, co prý vypěstoval

I když jsem na začátku o pronájmu zahrady pochybovala – přece jenom nebyla nejlevnější, později jsem si říkala, že je dobře, že jsme na nabídku kývli. A když byla doba sklizně, manžel začal domů pravidelně nosit různé plodiny, o kterých tvrdil, že je vypěstoval. Množství bylo nemalé a druhů nepočítaně. A já byla hrdá na to, jak šikovný je muž zahrádkář. Tedy až do chvíle, než jsem se jednou za ním vyrazila podívat.

Co na zahradě ve skutečnosti dělal, mě šokovalo

Jednoho pěkného dne jsem se rozhodla, že ho přijdu na zahradu navštívit. Už z dálky mi přišlo něco divného. Zahrada byla zarostlá, nic se na ní nepěstovalo, po mém muži ani památky. Jenom z chatky se ozýval hlasitý smích. Přišla jsem k ní, prudce jsem otevřela dveře a nemohla uvěřit tomu, co vidím. Uvnitř seděl můj muž se svými kumpány a popíjeli.

Pod tíhou důkazů se mi musel přiznat. Ze zahrady si skutečně udělal kutloch pro sebe a své kumpány, a nikdy na ní nic nepěstovat. Jenom zde popíjeli. Že z něho byl alkohol cítit, to mi nepřišlo nikdy divné. Přece jenom, dát si pivko k manuální práci, není nic divného. A co ty výpěstky, které pravidelně nosil? Ty jeho kamarádi kupovali v obchodech a nosili na zahradu, jako „vstupenku“ do jeho doupěte.

Zdroj: Článek byl zpracován na základě příběhu naší čtenářky

Máte příběh, který by mohl zajímat i ostatní? Napište nám a podělte se s ním. Zpracujeme ho a publikujeme na našem magazínu. Byla by škoda, nechat si ho jen pro sebe.