„Vím, že cirkulárka dělá hluk, ale jindy než v neděli nemám čas. Na vsi je to běžné,“ vysvětloval jsem náplavě z Prahy

Odjakživa jsem bydlel na vesnici. Myslím, že život tady má svůj vlastní rytmus. Od jara do podzimu je tu pořád co dělat. Až do mého dospělého věku to bylo v naší obci všechno tak nějak jasné. Nikdo se nedivil, když v sobotu ráno slyšel hluk nastartovaného traktoru nebo když někdo na zahradě řezal a štípal dřevo. A nechyběla hospodářská zvířata, krávy, prasata, ale u někoho koně, slepice… Prostě vesnice nikdy nebyla dokonale klidným místem, naopak.

Pak ale přišly „náplavy“. Tak jsme jim začali říkat. Lidé z velkých měst, co se rozhodli, že si koupí chalupu na vesnici a budou si tu prý užívat klidu a pohody. Jenže asi neměli moc jasno v tom, jak vypadá typický vesnický život. Kdyby se sem párkrát před koupí zajeli aspoň podívat, zjistili by, jaká je realita.

Minulý týden, v neděli ráno, jsem vyrazil na dvorek, abych připravil dřevo na zimu. Cirkulárka hlasitě bzučela, když jsem řezal kmeny na menší kousky, které jsem následně naštípal sekerou. I když je to fyzicky náročnější, byl to pro mě relax. Vyčistím si hlavu. Po týdnu v práci to byla skvělá činnost, při které jsem protáhl tělo a přišel na jiné myšlenky.

Byl jsem ponořen do práce, když jsem náhle slyšel křik od plotu. Otočil jsem se a uviděl nového souseda z Prahy, který se k nám přistěhoval před pár měsíci. V ruce svíral hrníček kávy a vypadal hodně rozčíleně. „Co to děláte?! V neděli ráno?! Vždyť je to nesnesitelný hluk!“ zaječel na mě. Byl jsem trochu překvapený. „Připravuju dřevo na zimu,“ odpověděl jsem. „Tak to tady děláme.“ „A nemohl byste to dělat v jiný den? Vždyť je neděle a my si chtěli odpočinout,“ namítl soused.

Chápal jsem, odkud to vychází. V městě je neděle opravdu dnem klidu. Ale tady na vesnici? Když je hezky, je to ideální den pro práci venku. Vysvětlil jsem mu, že v sobotu jsem musel pomáhat kamarádovi s opravou střechy a že jinak pracuju. Neděle je pro mě jediný den, kdy mám na tohle čas. A to ještě netušil, že mám v záloze připravenou motorovou pilu, se kterou bude také pracovat.

Diskuse s ním byla ale zbytečná. Nechtěl to pochopit a já jsem ztrácel trpělivost. Nakonec jsem mu řekl, ať si zvykne, protože tady to takhle prostě chodí. Odpálkoval jsem ho a vrátil se ke své práci. Tak uvidíme, jak dlouho tu vydrží, jestli si zvykne, nebo svůj dům zase prodá a odstěhuje se zpátky mezi „své“ Pražáky.

Zdroj: Autorský text