Problematika sucha patří v posledních letech k velmi aktuálním
Problematika sucha patří v posledních letech k velmi aktuálním. Současná situace, navzdory poměrně příznivému průběhu měsíce května, tento trend potvrzuje. Kumulace suchých roků v řadě za sebou má za následek zhoršení projevů sucha, zejména je to snížení průtoků řek a hladiny podzemní vody. Setkáváme se s řadou názorů, které přisuzují významný podíl na současné situaci zemědělské výrobě a hospodaření. Názory odborníků potvrzují, že změna klimatu je globální problém a výraznější změny v hospodaření vedou pouze ke snížení (mitigaci) dopadů sucha v krajině. Je třeba adaptovat krajinu na probíhající změny.
V tomto směru se vyvíjí i zásady v Green Deal a vznikající Společné zemědělské politice. V České republice se budou aktivity soustřeďovat do dvou základních oblastí. Hospodaření na půdě bude muset více podporovat přírodě blízká opatření. Důležité je navýšení počtu krajinných prvků. Velkou příležitostí je pak revitalizace melioračních systémů. Pro zajištění potřeb obyvatelstva a hospodaření s vodou bude nezbytná výstavba retenčních a akumulačních nádrží.
Setkáváme se s tendencemi oddělovat a konfrontovat jednotlivá vodohospodářsky účinná opatření na místo snahy je vzájemně propojovat. Některá opatření přitom limitují zachování zemědělských činností na pozemku (budování vodních nádrží, mokřadů), jiná ne (zvyšování retenční případně akumulační schopnosti půd). Je žádoucí zvyšovat biodiverzitu krajiny, mělo by se tak ale dít za plného vědomí dopadů těchto činností i na zemědělství a lesnictví.
Synergie vzájemně provázaných opatření se projeví při zadržování vody nejen během přívalových srážek (retenční funkce krajiny), ale i při zmírňování dopadů sucha (různé formy akumulace vody pro její pozdější využití). Opatření můžeme budovat pouze s využitím konkrétních (vhodně situovaných) pozemků, které zpravidla bývají privátním majetkem – obecních nebo státních pozemků je již nedostatek. Společnost v takovém případě balancuje na hraně veřejného a soukromého práva. Příkladem může být nejen obtížnost budovat opatření nová, ale také zajišťovat společnou péči o ta stávající. U závlah a odvodnění se jedná o plošně nebo liniově rozsáhlé systémy, sloužící v krajině k optimalizaci vláhových režimů půd, případně k retenci a akumulaci vod (suché retenční nebo vodní nádrže, mokřady, protierozní opatření). Tato opatření mají největší účinnost, pokud jsme je schopni vzájemně provazovat. Například je vhodné, aby na opatření k posílení infiltrační schopnosti půd (opatření agro-/bio-/technická, zvyšování obsahu humusu v půdě atd.) navazovala opatření technická, sloužící k zadržení vody na povrchu (průlehy, meze, příkopy) nebo pod povrchem (podzemní přehrážky, regulace drenážního odtoku apod.). Přebytky vod pak budeme zadržovat v níže ležících tůních, vodních nádržích či revitalizovaných vodních tocích a přilehlých říčních nivách. Takto vytvořený systém umožňuje nejefektivněji vodu zadržovat a hospodařit s ní.
Všechna uvedená opatření směřují k zadržení vody v krajině a tím i k mitigaci/zmírnění sucha. Přesto však pro krizová řešení nedostatku vody se neobejdeme bez vybudování velkých vodních nádrží nejlépe propojených v soustavách, jak se také zmiňuje MZe ve výhledu budoucích 30 let.
ČAZV s cílem snižovat dopady probíhajících změn klimatu vyzývá k podpoře souboru vzájemně navazujících vodohospodářsky účinných opatření, přesahujících členění krajiny na zemědělskou a lesnickou část, na extravilán a intravilán. Vhodně propojená opatření umožní zvyšovat schopnost krajiny zadržovat vodu ze srážek a následně ji účelně využívat.
Zdroj: TZ
