Kdo chce víc, nemá nic aneb jak jsem si nepřečetl návod k použití

Sen o co největší úrodě má každý zahrádkář. Proto, aby trumfnul svého souseda, stejně jako proto, aby ta skoro každodenní práce na zahradě dávala ekonomický smysl. Myslet si, že plodiny stačí zasadit a vše půjde tak nějak samo, je omyl, na který jsem přišel poměrně brzy. Pokud se o své plodiny nestarám, obvykle se mi neodmění.

Stejně tak už vím i to, že samy od sebe prostě neporostou. Tedy, možná ano, ale rozhodně ne tak, jak bych chtěl. Prostě a jednoduše, je třeba vše trochu podpořit. Jak? Samozřejmě s využitím hnojiva, bez kterého to často na zahradě nejde.

Čím víc, tím líp

Vyrazil jsem do obchodu a nakoupil potřebná hnojiva. Samozřejmě že je na každém napsaný návod – ať už jde o metodu použití, tak i frekvenci nebo množství. Já jako začínající zahrádkář jsem však nějakých pokynů extra nedbal a držel se známého – čím víc, tím líp. Prostě jsem chtěl, aby moje zahrada plodila co nejvíce. A to přece nepůjde jinak než s použitím pořádného množství hnojiva.

Kdo chce víc, nemá nic

Ano, nějak takhle by se daly shrnout moje snahy o dokonalou úrodu. Prostě jsem neodhadl množství hnojiva a patrně ani frekvenci jeho použití. Místo toho, aby plodiny rostly jako divé, se dostavil zcela opačný efekt. Některé zcela přestaly růst, jiné jsem doslova spálil a mohl jsem je jenom vyhodit na kompost.

Tak zase příště

Nikdy jsem si nemyslel, že je zahradničení taková věda a co vše se může stát. Nyní přišlo poměrně tvrdé ponaučení. Když něco neznám a nevím, měl bych se řídit pokyny. Rád bych vše napravil, ale nemůžu. Druhou šanci sice dostanu, ale bohužel až za rok. Do té doby budu muset snášet četné otázky mých sousedů, kam se poděla má úroda. A nejhorší bude, až jim přiznám pravdu, že začnou se svými dobře míněnými radami o tom, co bych měl dělat příště. A největší potupou pro mě bude, až mi začnou nosit své výpěstky, abych domů alespoň něco přinesl.

Zdroj: Autorský text.