„Stát u plotny a vařit sklenice plné zeleniny? Proč, když existuje mrazák,“ nechápala jsem kamarádčino zavařování

Skladování potravin není žádná věda. Naši předci pochopitelně využívali zavařování, protože jinou možnost neměli. Ale my žijeme v moderní době, kdy existují mrazáky. Tak proč si zbytečně komplikovat životy?

Mít zeleninu bez chemie je snadné. Stačí mít vlastní zahrádku, ať už zahradní kolonii, nebo u rodinného domu. Jednu takovou mám i já. Pravidelně pěstuji různé druhy zeleniny a musím říct, že chuť se s tím, co koupím v obchodě, nedá srovnat. Vždy nadšeně očekávám dobu sklizně. A potom začíná to pravé hektické a trochu náročné období.

Přijde ten čas, kdy začnou plodiny růst jak o závod a já vám řeknu, sklizeň je pokaždé jako lavina. Každý den sklidíte od něčeho pár kousků a za týden už nevíte, kam s tím. Rodina už mi to odmítá a já musím vyřešit uskladnění. A samozřejmě si to chci udělat co nejjednodušší – co se nesní, to zmrazím. Nakrájet, hodit do sáčku a hotovo. V zimě pak máte zásoby jak kdybyste se chystali na válku, i v lednu máte tu čerstvou chuť léta, třeba ve strouhané mrkvi nebo v paprikovém mixu.

Teď nedávno přišla kamarádka na kafe a my se tak hezky bavíme o tom, co a jak se dělá s tou vší úrodou. Ona povídá, že si to zavařuje. Já na to koukám a nechápu. Vždyť je to práce na celý den! Vyčistit sklenice, připravit lák, zavíčkovat, zavařovat, pak ty sklenice nechat vychladnout a teprve potom se mohou skladovat. A nejenom že je to práce, ale zavařeniny taky zabírají spoustu místa ve sklepě i ve spíži.

Říkám jí, „A proč to děláš takhle složitě, když máme mrazáky?“ A ona na to, že prý je to taková rodinná tradice. Zavařeniny jako dědictví našich babiček. Přiznám se, že mi to bylo trochu cizí. Já mám raději věci rychlé a efektivní. Ale jak tak povídala o té její metodě, začala jsem si uvědomovat, že ona v tom najde něco víc než jen práci. Je v tom kousek historie, kousek něčeho, co se dělalo dlouhá léta a drží rodinu pohromadě. Ale zase na druhou stranu, já to naházím do mixéru, pak do sáčku, ten do mrazáku a ušetřený čas můžu věnovat rodině mnohem lépe.

Nakonec jsem si řekla, že ač je to pro mě nepraktické, pro ni to má smysl. Každý si vybíráme, jak budeme pracovat s tím, co máme, a kdo ví, třeba jednou vyzkouším i zavařování, aby mě to taky trochu spojilo s minulostí. Ale zatím zůstávám u svých mražených zásob – praktické, rychlé a hlavně, pořád chutná jako čerstvé. Ale kdo ví, třeba se jednou nechám přemluvit.

Zdroj: Autorský text, emailový příspěvek