Kde je kvalita socialistických výrobků? Stále na pultech našich obchodů, bohužel
Ne, výrobky za socialismu rozhodně nebyly lepší než současné. Přesvědčit se o tom můžeme v mnoha obchodech. Podle mnohých ale v době socialismu byla tráva zelenější, nebe modřejší a výrobky kvalitnější. Jenomže tohle idealizování není založeno na pravdě.
Buďme objektivní
Začněme nejprve tím socialismem, který byl pro mnohé odrazem dokonalosti. No, možná by tito lidé měli začít vzpomínat i na to, jak omezený výběr potravin byl. Ve většině případů byl jenom jeden druh zboží. Nešlo si vybírat, jestli chceme to, nebo ono. Bylo jenom jedno, ber, nebo nech být. A to „ber“ platilo v ideálním případě. Tedy, když zboží zrovna bylo. Když ho byl nedostatek, bylo nutné čekat ve frontě nebo uplácet a mít jistou podpultovku.
A jak je to nyní? Nejenom že máme na výběr z mnoha druhů zboží. Nehrozí ani to, že by byl nějakého produktu nedostatek. Dobře, také vzpomínám na to, jak šílení lidé za covidu kupovali těstoviny či mouku skoro po paletách, jako by měla být apokalypsa. Ale to byla výjimečná, maximálně dny trvající situace, a to ještě jen v některých obchodech. Jinak je nejenom všeho dost, ale je i obrovský, skutečně rozmanitý výběr. A každý si může koupit, co chce.
Jak je to s tou kvalitou?
Znovu ten „socík“. Ano, byly normy ČSN, to nepopírám. Ale zároveň chyběl na produktu detailní popis toho, co obsahoval. A protože u mnoha produktů byl prostě jen jeden jediný druh, vyrobený právě podle daných norem, brali jsme to jako tu nejlepší a nejchutnější věc, která existovala. No, jak by také ne, když jsme to neměli s čím porovnat. Od Ostravy po Ústí se vše vyrábělo stejně, dokonce i v restauracích bylo stejné jídlo. Porovnat, co je lepší nebo horší, prostě moc nešlo, když bylo jen to jedno. A normy vytvářely iluzi, že je to nejlepší věc.
I dnes máme normy, máme zákony. Nařizují jasně například to, kolik masa musí obsahovat jaká šunka či z čeho musí být vyrobené máslo. Jinak se daný produkt musí nazývat jinak. Tohle, stejně jako nezávadnost složení potravin, musí producenti striktně dodržovat. Dělají se kontroly, na každém zboží najdeme přesně uvedeno, z čeho se skládá. Včetně těch nepopulárních éček či konzervantů. To, že za socialismu nic takového na potravinách psáno nebylo, neznamená, že je pokrm neobsahoval.
Nyní, když vyrazíme do obchodu, máme na výběr. Můžeme si koupit párky, které jsou plné separátu, které jsou plné kostní moučky a které kvalitní maso viděly jen z rychlíku. Můžeme si koupit i párky průměrné kvality, vesměs srovnatelné s těmi za socialismu. Můžeme si ale koupit i párky, které jsou narvané kvalitním masem, kde výrobce není žádnými normami vázán, ale může si svévolně vyrobit dokonalý, prémiový produkt, který nemá konkurenci.
Kde je kvalita socialistických výrobků?
Je stále na našich pultech. Bohužel. Výrobky za „socíku“ prostě nebyly bůhvíco a o dokonalé, špičkové kvalitě jsme si mohli nechat jenom zdát. A dnes tomu není jinak. Trh, tedy zákazník, rozhoduje. Proto nemáme na pultech obchodů jenom to špičkové, kvalitní, co opravdu stojí za konzumaci. Máme tu i onu kategorii průměrných výrobků jako za socialismu. A také i ten lowcost. A proč to existuje? Protože máme volný trh a je na každém, co si koupí. Kdyby to lidé nekupovali, neměli by producenti potřebu něco takového vůbec vyrábět.
Zdroj: Autorský text
